26. října 2012

nejsem to, jsem tamto.


nejsem kurva,
nepíchám za peníze.
jsem mrcha,
ubližuju zadarmo.

16. října 2012

táta by měl radost.

jak shrnout tento večer/noc? 
zábava, gin, cigarety, pečení dortu, dělání dárku...a tak.

15. října 2012

báseň o sraní.

po alkoholu se ti
tak strašně dobře sere.
nevim, proč mi to říkáš
neříkáš
ani proč o tom píšu.
možná proto, že
dobře se vysrat
je kolikrát lepší než
špatnej
sex.

11. října 2012

pro jednu z nejúžasnějších žen.

když Tě pozoruji a poslouchám,
víc a víc bych Ti přála lepší život.
když Tě pozoruji a poslouchám,
mrzí mě, jak jsi nedoceněná.
když Tě pozoruji a poslouchám,
hned mi dochází, že Tebe si nikdo nezaslouží.
když Tě pozoruji a poslouchám,
strašně ráda bych Ti dala najevo poctu,
kterou tobě skládám.
škoda jen, že to neumím
a Ty nevidíš, jak jsi úžasná.

za os(u)m.

těším se až
bude rok
dvacet dvacet,
zní to tak pěkně.
to mi potáhne na
třicet,
to už tak hezký neni.
za 8 let třeba
možná najdu to,
co už vlastně ani
nehledám.
dost možná budu
mrtvá,
budu mít klid,
na který tak
dlouho čekám.
i když mám často pocit,
že už jsem
toho klidu dosáhla
a že už vlastně nežiju,
častěji jsem ale nasraná
a díky tomu vim, že
žiju stále a dýchám víc
a rychleji
než bych sama chtěla.

Kdo to čte, je prase.

v knihkupectví na zemi, kde jsem čuměla do regálu s poezií, abych Filipíňosovi našla ještě nějakej dárek k tomu ostatnímu, co chystám, jsem objevila sbírku Kdo to čte, je prase od Karla Jaroslava Obrátila, který mi byl dosud neznámý, což je, po přečtení několika básní, opravdu velká škoda.
pokud nenajdu nic lepšího, dárek je jasný.
zde pár ukázek.

ACH, JÁ HOLKA PŘENEŠŤASTNÁ...

Ach, já holka přenešťastná,
čeho jsem se dočkala,
chtěla jsem si uprdnouti,
celá jsem se posrala.

Můj milej se k tomu trefil,
to mě nejvíc mrzelo,
neb mi ještě u prdele,
kousek hovna viselo.

HÁ HÁ...

Há há,
voženil se Bláha,
vzal si tetu Lídu,
natřepal jí díru,
vona vzala sekáček,
usekla mu čuráček.

(a tahle se mi z těch přečtených líbila asi zatím nejvíc.)

VDOVA, RŮŽE, ČURÁK...

Vdova, růže, čurák,
jak se to rýmuje?
Vdova slzy roní,
růže pěkně voní,
a čurák, ten se honí,
tak se to rýmuje.

Panna, voják, čurák,
jak se to rýmuje?
Panna, ta se svlíkne,
voják na ni vlítne,
čurák se tam vpíchne,
tak se to rýmuje.

všichni do jednoho.

chci vědět co
jsi zač.
chci vědět zda
tě můžu návidět
či jen nemilovat.
neber si to osobně,
já jen
neumím cítit cokoliv
hlubšího
k té vaší,
naší a jejich
ubohé lidské rase.
z každýho zmrdskýho
i ublíženýho ksichtu se
zvracet mi chce
tak moc, že
je těžké to
nedávat najevo.
směju se na vás, protože
k smíchu mi jste
a to převelice.
baví mě se koukat jak
se snažíte odhalit kdo
jsem a co si myslím o
vaší existenci ubohý.
nuže dobrá, když
to tak vědět toužíte,
jste všichni zmrdi,
všichni do jednoho.
všichni za všechny
a já jen za sebe.

10. října 2012

taková blbost z tramvaje.

ráda sním, obzvlášť přes den. 
je to nejlepší,
nejjednodušší způsob jak
ten den přežít a možná,
jen možná,
se těšit na ten další.
na ty další kdy
jsem sama se
svou hlavou plnou
těch krásných snů.

J.A.R.

ŠTĚSTÍ

Ó zámky dávných let,
chyb máme bezpočet.

Ó zámky dávných let!

Hle, smysl kouzla mého:
štěstí je pro každého.

A ať je vyzpíváš
jak galský kohout náš.

Teď bude po starosti,
život se strastí zprostí.

Duše i tělo mé
má v moci kouzelné.

Mým slovům rozumíte?
Jsou létavice hbité!

Ó zámky dávných let!

-----------------------------------------

JE MILOVÁNA?

Je milována? V prých hodinách denních
uvadla jako květina, jež není...
Před krajem rozlehlým, kde cítit bylo
dech velkoměsta, jež se proslavilo!

Jak krásné! Jak krásné! A bude znovu!
- Pro Rybářku a píseň Korzárovu,
a protože i matky uvěřily
ve Svátky noci a na mořské síly!

František Gellner (ze sbírky Radosti života).

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.

Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.

Řek bych, že všechno je ztraceno v žítí,
žítí je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.

Guillaume Apollinaire - Sbohem.

Utrh jsem snítku všesu v lese
Umírá podzim podzim můj
Na zemi neuvidíme se
Vůně dnů vůně vřesu v lese
Že na tě čekám pamatuj

9. října 2012

jakmile se dostanu do opilecké melancholie a vím, že je na čase přestat pít, začnu pít o to víc.

8. října 2012

ošklivej a sprostej zrzavej opilec.

druhá láhev
Ježíšovy krve, který
není normální.
víno červené stejně
jako má krev.
občas bych si přála míti
modrou abych si
připadala cennější.
slova sprostá,
plíce zasraný,
játra zvětšený.
mozek neslouží na ty
základní věci, kterým rozumím.
soustředí se na věci,
které nechápu a ani
pochopit nechci.
je mi takhle fajn,
je mi fajn,
je to fajn.
jen se vyrojila nějaká nálada
zpíčená,
která mě teď tak 
ohromně sere.

6. října 2012

another sleepless night.

minulost. vím, že by se tím člověk neměl zabývat. že by neměl litovat toho, co udělal, ale naopak toho, co neudělal. ale ne vždy je tomu tak. toho co neudělal by měl litovat tehdy, kdyby se mu žilo v přítomnosti hůř. ale co když se mu žije hůř díky tomu, co udělal? jak pak toho nemá litovat?
přála bych si znova se narodit. přála bych si umět vrátit čas. ale jsem si moc dobře vědoma toho, že život máme jen jeden. že čas vrátit nejde. a i kdyby to bylo možné udělala bych nějaké chyby zas. 
za některé věci nenávidím sebe a za jiné zase vás. za ty, za které nemůžu. ale sebe nenávidím přece jenom víc, protože jsem se mohla rozhodnout. mohla jsem se rozhodnout pro tu druhou, lepší možnost - nedělat to, ale já se rozhodla špatně. 
minulost. vím, že nad tím nemůžu přemýšlet, protože se pak budu trápit ještě víc. budu se hnusit sama sobě a vás už nebudu chtít vidět.
jediné, co mě uklidňuje a posunuje dál je, že je to za mnou. a já začínám nanovo.
jediné, co mě uklidňuje je fakt, že je to minulost.

candy.


do you want to know difference between you and me?
it can seem there isn't any.
I just wanted to feel and be beautiful. and you wanted the same.
but do you know what is a real difference between you and me?
I am strong and I know what I don't want to be. but you? you're fucked up.
and I don't want to know you anymore.

5. října 2012

summertime(sadness).

nečekala jsem, že já tohle někdy řeknu, ale chybí mi léto. a to hned z několika důvodů. 
ne, nejsou to ta příšerná vedra, pot na čele a zádech; ale světlo brzy ráno a naopak až pozdě večer, teplý večery, kdy se dá být jen tak venku, ležet v parku nebo sedět na nábřeží bez toho, aniž by jste měli husí kůži.
nemusíte ráno nikam vstávat a když ano, tak dobrovolně. ničím se nestresujete. užíváte si volno.
drápe se na mě nostalgie a zasekává do mě své drápy a to obzvlášť tehdy, když si prohlížím fotky z těch nepochopitelných dnů a nocí, které mi nejsou jasné do dneška. chybí mi ty časy, které odešly hned, jak se ochladilo. nebo alespoň mně to tak přijde.
už mě dohnala ta má známá podzimní melancholie, která si mě najde každý rok. na jednu stranu jí mám ráda; podzim je nádherný, sedět na mém úžasném parapetu s šálkem čaje a koukat, jak za oknem prší mě taky baví, takže co si budeme povídat, docela mě baví se v tom utápět. zároveň ale vím, že po sychravým, barevným a později až trochu vybledlým podzimu přijde čistě bílá, avšak temná a prázdná zima, která je hezká maximálně za tím oknem, když jste doma v teple. vstávání za tmy a moje neschopnost koupit si opravdu zimní boty tomu taky moc nepřispívá. 
nicméně, chtěla bych ty letní dny/noci vrátit. a zažít je znova. a nebo možná radši nezažít, pak by mě totiž tolik nemrzelo, že už je to jenom minulost. vzpomínky, které já nenávidím. tak moc mi to chybí.


I think I'll miss you forever like the stars miss the sun in the morning sky.

he is more than just perfect.

tak jo, a tohohle anglána (nečekané, že?) už si opravdu vezmu. jednou; až se rozejde se Siennou a tak. 
víc než jen dokonalej. tyvole.