I'm enjoying literature tonight.

what the hell is going on with me? it's saturday evening and I'm home and I'm STUDYING. well, maybe it is because of the things that happened in last time. actually in my whole life. and even it sounds silly I feel I'm growing up and I'm realising what I want...well - what I don't want. and that helps me. sometimes I'm still finding myself and I already know what's good for me. yeah, so I realised I really want to study and I actually quite like it (okay there's something really wrong) and I want to go to the university and bla bla. and I'm here with one of my new dogs, listening to music, drinking sweet tea and I'm actually enjoying the evening. 

I moved to the other side.

well, after that I saw statistics I've decided to write in english (at least sometimes).

hmm what's new? I moved out from my parents' flat to my own. well, it's not my own, I'm living with two guys (chefs!) and two dogs now but I'm having my own room and I can't wait to buy everything I need in Ikea ahah.

I live in cool hood and iI have a great park directly cross the street. so yeah, that's the most new thing about me I guess.

I'm working tomorrow and I'm going to bake some vegan cake like last weekend. it was so delicious so I have to make some next experiment. nah, I should have go to the baking school. seriously. I love it.

and then I'm meeting Gabriela and we're cooking (and baking of course ahah) for Reason to Care. I really can't wait to seeing these guys again and their show. they're always better and better. I just can't help myself.

also I can't wait to seeing Russian Circles on 5th April. oh god, I almost cried the last time they were in Prague and if they will play my favourite song Hexed All I'm sure I'll cry this time hah. they're geniuses. really.

well I think it's all.
cheers.

záchrana kočky aka Gabi v akci.

tak aby bylo nějaký vzrůšo po ránu.

první jarní den/večer/noc.

fotit neumim, ale z toho se neposeru.

chtěla bych žít v jiné době.

žijeme v době nedoceněnosti a nezájmu. proč by jinak existoval facebook, twitter a jiné sdělovací servery? byly vytvořený proto, abychom si mohli psát o tom, jaký jsme měli den, jaké máme plány či jak se cítíme a cítit se tak vyslechnuti, protože občas někdo na něco nějaký ten 'like' dá a v lepším případě zanechá i komentář, takže dostaneme onen žádaný pocit, že někoho zajímáme. smutný.

dříve lidé psali knihy, kam vypisovali své pocity a mnohdy i celý svůj život a tím byli ,,vyslechnuti". byli výjimeční, vyčnívali z davu a tím byli povšimnuti. jejich díla jsou věčná. jejich dějiny se budou vykládat i za dalších 30 let. ale po nás? po nás a našich tweetech a statusech nikdo ani nevzdechne.

La Dispute - Andria.

You still cross my mind from time to time. And I mostly smile. Still so set on finding out where we went wrong and why so I retrace our every step with an unsure pen, trying to figure out what my head thinks, but my head just ain't what it used to be. And then again, what's the point anyway? I remember you ascending all the stairs up to the balcony to see if you could see me - hidden quietly away and I remember the skin of your fingers, the spot three quarters up I'd always touch when I was out of things to say. You held my hand, but you were too afraid to speak and I could never understand. I remember when you leaned in quick to kiss me, and I swear, that not a single force on earth could stop the trembling of my hand, and I remember how you smiled through the smoke in a crowded little coffeehouse and laughed at all my jokes. And I remember the way that you dressed and, how we wasted all the best of us in alcohol and sweat and I remember when I knew that you'd be leaving, how I barely kept up breathing and I bet if I had to do it all again, I'd feel the same pain, and I remember panicked circles in the terminal in tears. How I wept to god in fits. I've hated airports ever since. It must be true what people say, that only time can heal the pain. 

And every single day I feel it fade away, but - I still remember how the distance tricked us, and lead us helpless by the wrist into a pit to be devoured. I still remember how we held so strong to this, though we had never really settled on a way out. I still remember the silence, and how we'd always find a way to turn and run to our mistakes. I still remember how it all came back together just to fall apart again. My dear, I hear your voice in mine. I've been alone here, I've been afraid, my dear. I've been at home here. You've been away for years. I've been alone. I breathed your name into the air; I etched your name into me. I felt my anger swelling; I swam into its sea. I held your name inside my heart, but it got buried in my fear. It tore the wiring of my brain; I did my best to keep it clear. So, dear, no matter how we part, I hold you sweetly in my head. And if I do not miss a part of you, a part of me is dead. If I can't love you as a lover, I will love you as a friend. And I will lay a bed before you; keep you safe until the end.

RC a plány a kafe a literatura a tak.

nevím, jestli je to únava, lenost či jen nedostatek inspirace a nápadů k tomu, abych něco napsala. chtíč rozhodně nechybí. naopak; chtíč se rozprostírá do všech stran, prorůstá se do země mohutnými kořeny a vyvolává ve mě pocity nadšení a především zmatenosti. 

věci, které se teď dějí nějak vůbec nechápu, i když teoreticky byly jasné už dávno. tak snadné, i když se vám to zdá jako naprosto nemožná záležitost. baví mě to. občas.

nejradši bych si omotala mozek plotem, kterým probíhá elektrické napětí, abych každou hloupou pochybnost, která způsobuje smutek či hořkost, mohla spálit na uhel a tím ji od sebe odehnat. jednoduše ji poslat do prdele.

dneska se opravdu objevilo slunce. a to jsem tomu nevěřila, když to řekl. možná ani on sám tomu nevěřil.

v dubnu pojedu do Berlína. for sure. proč? protože čtu Nebe pod Berlínem, což mě strašně baví a při popisování u-bahnu a celkově toho fantastickýho města se mi zvedaj koutky. protože tam budou hrát Russian Circles, který rozhodně není na škodu vidět víckrát (naopak) a s nima pan Ivánek, se kterým snad zajdem na kafe. no, a protože je to prostě BERLIN.

taky si koupim kolo. finally.

a taky Genevu a Empros od Russian Circles. teď už mě nic nezastaví.

dám vyvolat film ze svojí zrcadlovky, co v ní straší asi 3 roky. jsem vážně zvědavá, co/kdo na těch fotkách bude. a zároveň mě to trochu děsí. a taky jí spravit a začít s ní zase fotit. jo.

nójo - s penězma jde všechno líp, co si budem povídat. a to je věc, která mě tak strašně sere, protože peníze jsou prostě hnus. jo, ale mám je díky nejlepší práci. což je obrovský plus. (rým? ahah.)

piju střídavě kafe a čaj; musím se učit středověkou literaturu, která mě, abych pravdu řekla, vůbec nezajímá, protože v tý době byli akorát rytíři a Ježíš. achjo. a taky literaturu na přelomu 19. a 20. století, která mě baví hodně. takže se trhám od počítače (nebo se o to alespoň pokusím), pouštím RC a jdu se věnovat něčemu, co snad v budoucnu užiju. (o čemž vlastně nemusím vůbec pochybovat.) 

ciao.

jo, takže letos na Rock for People a Fluff co? J.E.D.E.M.

no a Pepo, my jsme domluvený.