v knihkupectví na zemi, kde jsem čuměla do regálu s poezií, abych Filipíňosovi našla ještě nějakej dárek k tomu ostatnímu, co chystám, jsem objevila sbírku Kdo to čte, je prase od Karla Jaroslava Obrátila, který mi byl dosud neznámý, což je, po přečtení několika básní, opravdu velká škoda.
pokud nenajdu nic lepšího, dárek je jasný.
zde pár ukázek.
ACH, JÁ HOLKA PŘENEŠŤASTNÁ...
Ach, já holka přenešťastná,
čeho jsem se dočkala,
chtěla jsem si uprdnouti,
celá jsem se posrala.
Můj milej se k tomu trefil,
to mě nejvíc mrzelo,
neb mi ještě u prdele,
kousek hovna viselo.
HÁ HÁ...
Há há,
voženil se Bláha,
vzal si tetu Lídu,
natřepal jí díru,
vona vzala sekáček,
usekla mu čuráček.
(a tahle se mi z těch přečtených líbila asi zatím nejvíc.)
VDOVA, RŮŽE, ČURÁK...
Vdova, růže, čurák,
jak se to rýmuje?
Vdova slzy roní,
růže pěkně voní,
a čurák, ten se honí,
tak se to rýmuje.
Panna, voják, čurák,
jak se to rýmuje?
Panna, ta se svlíkne,
voják na ni vlítne,
čurák se tam vpíchne,
tak se to rýmuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat