nečekala jsem, že já tohle někdy řeknu, ale chybí mi léto. a to hned z několika důvodů.
ne, nejsou to ta příšerná vedra, pot na čele a zádech; ale světlo brzy ráno a naopak až pozdě večer, teplý večery, kdy se dá být jen tak venku, ležet v parku nebo sedět na nábřeží bez toho, aniž by jste měli husí kůži.
nemusíte ráno nikam vstávat a když ano, tak dobrovolně. ničím se nestresujete. užíváte si volno.
drápe se na mě nostalgie a zasekává do mě své drápy a to obzvlášť tehdy, když si prohlížím fotky z těch nepochopitelných dnů a nocí, které mi nejsou jasné do dneška. chybí mi ty časy, které odešly hned, jak se ochladilo. nebo alespoň mně to tak přijde.
už mě dohnala ta má známá podzimní melancholie, která si mě najde každý rok. na jednu stranu jí mám ráda; podzim je nádherný, sedět na mém úžasném parapetu s šálkem čaje a koukat, jak za oknem prší mě taky baví, takže co si budeme povídat, docela mě baví se v tom utápět. zároveň ale vím, že po sychravým, barevným a později až trochu vybledlým podzimu přijde čistě bílá, avšak temná a prázdná zima, která je hezká maximálně za tím oknem, když jste doma v teple. vstávání za tmy a moje neschopnost koupit si opravdu zimní boty tomu taky moc nepřispívá.
nicméně, chtěla bych ty letní dny/noci vrátit. a zažít je znova. a nebo možná radši nezažít, pak by mě totiž tolik nemrzelo, že už je to jenom minulost. vzpomínky, které já nenávidím. tak moc mi to chybí.
I think I'll miss you forever like the stars miss the sun in the morning sky.
Žádné komentáře:
Okomentovat