23.9.13

spící nevinnost. spící slunce. 
jsi světlem mého života, i když je to, vím, pitomé klišé. 
díky tobě je noc bílá a ve dne obloha jasná.

fotodokumentace aka mobilní deník napříč Prahou (léto 2o13).

výletníci.

Letná mi bude chybět.

 Modřany.

výtahová - teď jsme konečně cool.

viva la bambus!

random spáči na Fluffu.

 jsem trapná.

cesta tramvají - zábava.

kočičky. ^^

nííííí.

241.

myšlenky. povědět své myšlenky. pro mě těžké ty myšlenky vůbec vstřebat, natož o nich mluvit. 

příběh. vyprávět svůj příběh. mám tak silný a zamotaný příběh, který vytvářím sama bez jakékoli snahy, že je moc dlouhý na to, abych ho vůbec stihla dovyprávět. dokončit. protože i tím vyprávěním vzniká další a další pokračování.

motivace. inspirace. chybí mi motivace žít a nemám inspiraci ke způsobu života.

chuť. síla. nemám chuť vykročit a jít a nemám sílu postavit se na nohy. 

zklamání. jsem natolik zaplněna hořkostí ze zklamání z jiných i ze sebe samotné, že je těžké se někomu svěřit, někoho k sobě pustit, s někým být, protože je pro mě dostatečně těžké být sama se sebou. 

smutek. žal. je těžké si držet na tváři stále úsměv, když se utápíte v žalu, hustém a lepkavém žalu, který vám stahuje koutky dolů. a vy se pak nezmůžete na nic jiného, než na ironický úšklebek, kterým se snažíte zakrýt smutek. 

bolest. pláč. někdy bych si přála dostat ze sebe tu bolest slanými slzami, které se snaží dostat se mi z vyhaslých očí.

lítost. mrzutost. jsem rozmrzelá ze své lítosti a z těch věcí, kterých litují ostatní.

nenávist. láska. ano, nenávidím. ano, miluji. 

já. ty. on. ona. my. vy. oni. a teď kdo s koho.

fotodokumentace aka mobilní deník napříč Prahou (červen 2o13).

romantika, víš jak.

památeční festivalové (United Islands).

♥.

to byl ale nehezký medvídek.

konečně.

fotka odpovídající našemu stavu. (ještě předtím, než mi uplavala bota.!!)

pan Noha s bráchou aka Jomčača má směnu.

nejlepšejší.

Prokopské údolí.

Torquato Tasso.

V žárlivé lásce třeštím tisíc očí
a tisíc uší v tichu napínám
a jen roj stvůr a vidin se mi točí
v hlavě jak koni, když se plaší sám.

Když usměje se a když ze soucitu
i nářek jiných někdy vyslechne,
když sladce zvedne zraky plné třpytu,
když promluví a když si povzdechne,

mám vždycky strach, že mi ten jas a dech
chce jiný vzít, a poznovu mne ničí,
že její krása září pro zrak všech.

Když není má, ať není vůbec ničí!
Nedá-li jinému mé slunce den,
budu i ve tmě sám žít spokojen.

fotodokumentace aka mobilní deník napříč Prahou (květen 2o13).

vyhlídka na Vyšehradě.

 občas nás rozmazluju.

leopardí žena.

 jeden z těch méně náročných pracovních dnů.

 konečně vím, jak se chovat na záchodě.

Bůh není.

máš žaludek sevřený
a v očích strach,
odpusť mi má slova,
ten jedovatý prach.

už si nepřipadáš jako král,
neboť já už nejsem tvá,
teď cítíš jen smutek a žal,
nýbrž Bůh není
a osud ti mě vzal.

máš náruč otevřenou
a já nejsem v ní,
máš pusu sevřenou
a v očích slzy,
už dále nečekáš,
opuštím tě příliš brzy.

dopis pro drahého.

Bojím se mít někoho ráda,
proto se občas chovám jako kráva.

Jsem ale ráda, že tě mám
a co můžu dát, ti dám.

Někdy si jsem jistá, že rád mě máš
a to moc,
jindy se bojím, že mi zamáváš
a né na dobrou noc.

Děsí mě fakt, že s tebou stále
chci být víc a víc,
 s jinými to bylo třikrát a dost,
pak čau a dál už nic.

Nedokážu ti to do očí říct,
proto to asi musíš tady číst.

Ubohá snaha o směšné rýmy,
nazvat to tak smím-li.
Bojuji s hlasy zlými,
nikdy nebudu jako ty víly.

Nesmím ti říkat, že se omlouvám,
tak snad jen řeknu, že ráda tě mám.
Občas to chci dýchat a žít,
jindy by bylo lepší nebýt.

nevěřím nikomu. 

sere mě, že na chvíli polevím, a něco, i když úplné minimum ze sebe prozradím a pomalu si někoho začnu pouštět k tělu. 

seru na to. 

všichni jsou stejní sobci. hlavně, aby oni z toho nevyšli jako ti špatní. vše ostatní je jim u prdele.

říkáte o sobě, že jste dobří lidé, přitom děláte hnusárny. nebo naopak o sobě říkáte, že nejste dobří lidé, ale přitom dovolíte, aby si o vás někdo myslel opak a pak mu tu hnusárnu stejně uděláte. tak v čem je kurva rozdíl?

nasrat vole, nazdar.