trocha pozitivního egoismu.

užívám si život středoškolačky, která má neomezený možnosti cestovat, pokud zapomenu na občasný nedostatek financí.

těším se, až odsud odjedu studovat univerzitu do zahraničí.

po těch pár letech, co už na tom světě jsem, mi konečně došlo, jak je Praha krásný město. užít si jí dokážu ale jenom když se procházím, nikoli v městské hromadné dopravě, protože tam bych se občas z lidí vylítla z kůže (a ikdyž je svalstvo zajímavá a fascinující věc, pastva pro oči by to zrovna asi nebyla). ale když si čtu Zabijáka, je to fajn, i když kniha není zrovna veselá. naturalismus je super.

došlo mi, že o nikom nemůžu říct, jestli je krásný, nebo ošklivý, protože existuje někdo, kdo říká opak. takže jde jen o to, jestli se mi líbí, nebo ne.

ano. ne. někdy mám ráda otázky, na které se dá takto jednodušše odpovědět. nemusí se to nijak okecávat. někdy ale použiju to zbabělé 'nevim', protože bych raději odpověděla právě těma okecávačkama. překvapuje mě, že mi kafe chutná pokaždý víc a víc. matematika mi prostě nejde. fotím, protože mě to baví. protože ráda zachytím nějaký, pro mě významný, okamžik. na fotce nemusí být nic, ale skrývá se za ní mnoho. píšu, i když to možná nikdo nečte, protože mě to baví a psát chci. došlo mi, že si stejně ve všem musím poradit sama, a svým způsobem jsem za to vlastně i ráda. nelituju ničeho, co jsem udělala a zažila, ať už to bylo špatný nebo dobrý, protože díky tomu všemu jsem tam, kde jsem. a někdy je to tu skvělý. a nejskvělejší je, že můžu ještě výš a ještě dál.

dochází mi, jak je ten život někdy skvělej. jo.