sobota, 8 ráno, a já už jsem pilná jako včelka. těšim se, až zase strávím pár dobrých hodin mezi knihami a se svojí oblíbenou sprostou kolegyní. minimálně do vánoc, kéž by dál a dál a dál. asi to moc prožívám, ale já se tam cítím fakt skvěle. nemyslím na věci, co mě trápí. nejsem doma, kam konec konců přijdu po celým dni, takže si ve finále ten večer doma vychutnám a ani se mi už nikam nechce. tak, jako včera. promeškala jsem koncert At Daggers Drawn, který jsem stejně už párkrát viděla, a Goodtime Boys; což mě překvapivě ani nějak moc netrápí. měla jsem dobrou náladu a nechtěla si jí kazit potkáním se s případnými lidmi, kteří by mi tu náladu mohli zkazit. i když, vlastně ani asi nemohli. prostě se mi nikam nechtělo, byla jsem příjemně unavená, chtěla jsem být zachumlaná v křesle, poslouchat muziku, pít jasmínovej čaj (ano, fanatismus), kouknout třeba na nějaký ten film a následně si v posteli v klidu číst. povedlo se mi vše.

začnu filmy. jako první jsem si pustila Lars and the real girl. i když už jsem to viděla, nějaká ta rozněžnělost (miluju to slovo) se dostavila. film je z roku 2oo7 a v hlavní roli Ryan Gosling, který je normálně strašně sexy a tak, ale tady je roztomilej a k politování. Lars, trpící psychickou poruchou si na internetu objedná pannu, ke které se chová, jako kdyby byla živá. překvapivé je, že nejdříve divící se lidé z města se tomu přizpůsobí, a všichni začnou mít Biancu rádi. koukněte, je to milý film.

další na řadu přišel The boy in the striped pyjamas. minulý (nebo předminulý?) rok jsem se dostala nejdříve ke knize. přečetla jsem jí za pár dní a tu doporučuju taky. je stejně rozsekávající jako film. pohled na ty dva kluky, němce, syna německého vojáka, a poláka, žida, jak si povídají přes plot koncentračního tábora, by nenechal chladným snad nikoho. opět mě to rozsekalo. takže, kdo neviděl (a nečetl), napravte to. ale asi si radši počkejte až budete mít dobrou náladu.

jako skvělý playlist mi včera posloužili Azure Ray, ISIS, a tradičně Russian Circles. paráda.

no, a knížka furt stejná: Émile Zola - Zabiják. strašně mě to baví, naturalismus v Paříži. alkohol zabíjí. jo. Gervaisa je moje hrdinka.

no, a tady ještě přidávám další takovou povinnost v posledních dnech. nemůžu si pomoct. je to pecka.

Watch "Půlnoční - Václav Neckář & Umakart" on YouTube