asi na mě ty Vánoce, co se tak nebezpečně blíží, nějaký ten dopad mají. nejspíš je to lidma, který zmateně běhaj se strachem v očích, že tu požadovanou knihu neseženou. a naopak hezký je, když se jim ty oči rozzáří, protože vyhrabem poslední kus někde vzadu. jako já dneska; prodala jsem nějakýmu milýmu pánovi poslední Kmeny, který jsem měla schovaný pro sebe jenom proto, že jsem najednou pocítila, že je on potřebuje víc než já. pořád to trvá, a pocit je to moc hezkej. no nic, přidávám další super zabíjecí skladbu z Nebela, kterýho jsem pořád neviděla, a dost o těch Vánocích. mě jsou přece jedno. hm.