nevěřím nikomu. 

sere mě, že na chvíli polevím, a něco, i když úplné minimum ze sebe prozradím a pomalu si někoho začnu pouštět k tělu. 

seru na to. 

všichni jsou stejní sobci. hlavně, aby oni z toho nevyšli jako ti špatní. vše ostatní je jim u prdele.

říkáte o sobě, že jste dobří lidé, přitom děláte hnusárny. nebo naopak o sobě říkáte, že nejste dobří lidé, ale přitom dovolíte, aby si o vás někdo myslel opak a pak mu tu hnusárnu stejně uděláte. tak v čem je kurva rozdíl?

nasrat vole, nazdar.