nechtěla bych se probudit v rakvi pod zemí, zakopaná, pro všechny mrtvá, volající o pomoc, nevyslechnuta, zapomenuta, bezmocná.
žádné vnitřnosti, jen kosti a uschlá kůže.
ale pověz, koukni se na mě svýma očima mrkající panenky, pověz mi svým, pro mě uklidňujícím hlasem, jaký by to byl rozdíl? chodím po zemi, často lítám i nad ní, pro sama sebe mrtvá, volající o pomoc, nevyslechnuta, pro někoho zapomenuta, směšně bezmocná.
zničené vnitřnosti, rozpadlé kosti a bledá kůže.
smutná pravda. Snad tě trochu utiší, že v tom nejsi sama.
OdpovědětVymazat