enter.

I.

začtená a nekonečně fascinována příběhem Christophera McCandlesse jedu obvyklou tramvají obvyklou cestu v obvyklou dobu.

zvednu oči a cítím pichlavou bolest od ostrých zářivek, které vytváří nechutně umělé světlo.

město spí. jediní živí (?) tvorové jsou ti zombie v tramvaji, které prázdnými pohledy šedivých ospalých očí zírají kamsi do dáli.

venku tma, smog a vlhko. v dáli je nebe světlejší, naznačujíc východ slunce snad. ale něco ho tam drží - obrovská pracka mocného temna, jenž je v posledních dnech přítomno. znamení zkázy, a nebo znamení, že sílu bychom měli hledat v sobě, a ne okolo?

II.

nekonečné čekání. na smrt či na život?

mraky se trhají, utíkají a blednou. slunce se blíží a s ním i nový začátek.

nebo konec?