Mohli bychom ji nazývat slepec. Ale myslím, že naslouchač je ten správný výraz.

Protože ona slyší oslnivé tóny klavíru, slyší hlasité housle, slyší o čem se lidé baví, slyší dešťové kapky.

Ale ona nevidí žádné prsty hrající na ten klavír, nevidí žádný smyčec, nevidí žádné tváře, nevidí žádné slunce.

Vše, co vidí, je tma. Nebo spíš vše, co nevidí, je tma.

Ale tu tmu neslyší. Jen si je jistá, že se kolem ní nic jiného nerozprostírá.

Nic, než ta tma ji nečeká.

Protože i kdyby ho slyšela, nikdy ho už neuvidí a to je důvod proč nemůže vidět krásu klavíru, sílu houslí, šťastné tváře, ani vycházející či zapadající slunce.

Vše, co existuje, je pouhá tma.