bosé nohy má studené od

ranní rosy,

která je nalepena na trávě jako

její bílé šaty na jejím drobném těle.

rezavé vlasy ji padají do očí a

šimrají na propadlých tvářích.

zelené oči působí,

jako kdyby se v nich odrážel ten

temný hluboký les.

ten hluboký les,

který se teď před ní rozprostírá.

hučení vody, potůček.

snad měla bych se trochu umýt,

pomyslí si.

ovšem, že by měla.

celá noc bloudění zanechala na

jinak tak čisté dívce,

bohatě černé šmouhy.

myje se obličej,

šaty se ji promáčejí.

koukne se na svůj odraz

v té čisté hemžící se vodě.

proč by si měla mýt obličej?

vždyť se na ni nikdo nedívá.

proč by měla mlčet?

když ji nikdo neposlouchá.

proč by měla žít?

samota už ji tak zabíjí.

s křikem vstupuje do

studené vody.

křičí a

křičí

a točí se.

vyčerpaná a vzlykající padá

a hlava se jí motá.

šaty mokré

a srdce bolavé.

zavře oči,

hlavu potopí.

nedýchá.

neslyší.

jen sama tu

tiše umírá.