hudbu miluji a hudbu nenávidím. u hudby žiji a u hudby umírám. s hudbou sním a s hudbou proklínám.
přemýšlím, jestli to mé předešlé já bylo skutečné anebo je to to přítomné. a nebo je to jen posun, růst, rozvoj v mé osobnosti. vlastně jsem vesměs stejná, ale většinu věcí dělám jinak. sním o tom, co jsem dříve nenáviděla. nesnesu to, čím jsem dřív byla posedlá.
možná, že na sobě nenávidím ten střípek, který mám z toho, kterého miluji.
chtěla bych se zvednout a jít (,,tomu štěstíčku naproti"), a zároveň bych chtěla jen ležet a čekat, co se stane, co přijde. vždycky to nějak dopadne, tak proč se namáhat? (teď bych si dala facku, zatímco moje druhá půlka obličeje by se smála.)
ježiš, co mi je?
Žádné komentáře:
Okomentovat