,,i feel like a bird. featherless."
přeplněná tramvaj, Reason to Care v uších. smrad. smrad z lidí a z jejich životů. ten nepříjemný pach mě doprovází už od rána a vrývá se mi pod kůži. mozek mě bolí a přitom hnije. uvadá. jako fialka, co neni fialová. postrádám víru_dnes ano.
dnešek se nevyvedl.
pořád hledám nějaké řešení, i když tu třeba vůbec není, nebo naopak už je všechno dávno vyřešené a já se hrabu v nějaké své naivní představě, že je to všechno jinak.
jsem idiot.
možná, že mám fakt jenom špatnej den a všechno bude zase zítra dobrý. i když, nic není dobrý. všechno se to sype. a já to po nějakym hezkym otupění, kdy mě jen tak něco nerozhodilo, opět začínám vnímat. a to asi nechci.
nechci se vrátit do reality. nechci jí žít. můj naivní svět je hezkej. tam se mi líbí. připadám si jako totální magor. upřímně už ani nevim, co je jenom nějaká moje představa a co ta skutečnost. kdy žiju a kdy snim. všechno mi splývá dohromady a než si to uvědomim, usnu. nebo se naopak probudim. a nic nevyřešim. a proč bych se o to měla snažit, že? celý život se snažíme něco vyřešit, vyřešit podstatu života. ale než na to přijdem, umřem.
hmm, dneska mi ty moudra obzvlášť jdou. dala bych si facku. ale jsem dostatečně vyválená v prachu svýho života, kterej mě před tim značně zfackoval.
život nás učí. ukazuje nám, jaký jsme kreténi. a ubližujem.
,,i don't understand why people, why every fucking person is so bad to each other so fucking often."
snažim se myslet na něco hezkýho, co mě čeká. nevidim nic. a zároveň všechno.
jsem blbá, ale na druhou stranu bych občas chtěla nebýt chytrá.
jsem jako obal nějakých dvou bytostí, které se uvnitř mě ukrývají a hádají se. a já jsem jenom odpadkovej koš, kam hážou tu všechnu špínu. a zbytky. a svoje myšlenky.
,,save me
like a sailor saves his boat."
Žádné komentáře:
Okomentovat