Dým ji tančí kolem hlavy, jako baletka na jevišti.

Její vlasy připomínají oheň, i když v jejích očích je vidět chlad.

Třesoucí se rukou upíjí kávu. Černou, bez cukru.

Těká po místnosti a přemýšlí nad svou budoucností.

Kouká z okna na nebe, které je stejně šedé, jako její život.

Objeví se slunce? Nebo smrt?

Slunce slunce, už se neptej. Déšť ti na vše odpoví.

Oh děvče děvče, nemarni už ani chvíli.

Dopij svou kávu. Černou, bez cukru.

Přemýšlej.

Vždyť ty jsi slunce,, ty jsi déšť.

Ty jsi tvá budoucnost. Hřejivá, ne chladná.

Ty jsi nebe. Jasné, ne oblačné.

Nejsi neviditelná, všichni tě vidí.

Všichni na tebe koukají a říkají si, jak jsou tvé rty zatažené. Jako to nebe, na které koukáš.

A všichni tě prosí, usměj se. Ať je obloha opět modrá.